Advent

Od neděle do neděle se smrskává Advent, takže už brzo budou Vánoce. Někteří z nás zapalují svíčky na věnci, tiše si přemýšlejí o věcech a o svých blízkých. Děti se těší na Merkura nebo na tablet. Ostatní bojují o místo k zaparkování před hypermarkety a ty pak berou útokem. Obchodníci hlásí tržby o deset procent vyšší než před rokem. Ale o tom, jak se Češi mají mizerně, dnes psát nechci.

Je tu ještě jedna rovina svátků, ta politická. Nebo chcete-li Vánoce na náměstích.  Ve velkých i středních městech i v kdejakém Prdelákově stojí na náměstí ověnčený smrk. A když se smrkne, rozežhne se za hlaholu pištců nebo pozounérů. Ale to není vše. Strom je obsypán boudami a budkami plnými pochutin, sladkostí, pyrotechniky a dále zboží zcela zbytečného, nevkusného a nepotřebného, jenže roztomilého.

Aby občané přišli a v budkách utratili peníze (a netvařme se, že někteří radní nemají prstík na vánočním penězotoku), způsobí se pod smrkem hudba. A ne nějaká reprodukovaná nebo dětičky s koledami. Naopak kapely věhlasných jmen. Ty nejsou nejlevnější, ale byznysu se to vyplatí. Na pódiu mrznou muzikanti, zkřehlými prstíky drndají do strun a vydají ze sebe tak 30% umění a energie, kterou by vám předali na koncertě v klubu.

Pod pódiem se přitom lidé procházejí, baví se, nakukují ke stánkům a popíjejí. Většinou ani nezatleskají, protože kelímek se svařákem není kam odložit. Ale když dojdou domů, pochlubí se sousedce, jak bylo hvězdně a že jsme viděli, představte si….

Protože jsem z branže a vím, co co stojí, zírám, co v každém městě proteče vánočně peněz do kanalizace. Z rozpočtu za ten jeden nebo dva vánoční týdny by mohly v onom městě slušně žít dva tři dobré kluby. Tam by mohly být pro návštěvníky nachystány skutečné kulturní zážitky. Nachystány nejsou; nejsou peníze. Ty jsou na přemrzlá vystoupení většinou už dávno odtroubených hvězdiček, opentlená vůní skořice, purpury a falešného dojímání.

Trocha nepohody.

Když je pohoda, máte se fajn. Když je nepohoda, ať už meteorologická nebo nějaká jiná, je to horší. Je po fajnu. Takže se snažíte, abyste byli co nejvíc v pohodě.

Ještě jednou: Takže se snažíte, abyste byli co nejvíc v pohodě. A logicky firmy, instituce a media se taky snaží, abyste byli co nejvíc v pohodě, protože na vaší pohodě se dá vydělat.

A jsme u toho, jak vypadá pohoda v Česku (stejně asi jako v dalších lokalitách EU). Pohoda po Česku je když… Ležíte na lehátku vedle bazénu, v ruce sklenici Tulamore, vaše partnerka na vás nyvě zírá, slunce svítí tak akorát a vlastně se vůbec nic neděje.

To poslední je vůbec nejdůležitější: nic se neděje. Klídek a pohoda. Žádné starosti, žádné informace, žádné myšlenky. Leda tak zprávy, co Andrea Verešová.

Je to tady. Klídek a pohoda je české zahnívání. Nemusíme se rovnou starat o nejchudší v Bangladéši nebo o překotné tání ledovců, To zas tak tak moc neovlivníme, protože nevíme přesně, co a kdo za to může, ovšem hádáme se o tom dnem i nocí. Ale co se odehrává u nás doma, by vás mělo zajímat aspoň trochu. Oni ti politici, úředníci, policajti a miliardáři tady dělají spousty divných věcí, o kterých je dobře vědět a o kterých bychom měli přinejmenším přemýšlet. Jenže ti politici etc., tuší, že mohou ledacos, protože my ležíme na lehátku vedle bazénu, v ruce sklenici Tulamore….

Zkuste se probrat, odložte ten lahváč Kozla, o kterém sníte, že je to Tulamore, odložte klídek a pohodu a začněte přemýšlet. Úplně vlastní hlavou, ne tím, co vám do ní nalhala media. Jde o nás a taky o to, jak se budou mít naše děti. Teda pokud vám na nich záleží.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Praha uzavře sesterskou smlouvu s tchajwanským hlavním městem Tchaj-pej. Smlouva se bude týkat ekonomické, obchodní a kulturní spolupráce. To Čína nerozdýchá. * V Řeporyjích bude stát pomník Vlasovců. To Rusko nerozdýchá. * Spojené státy se v září staly čistým vývozcem ropy, loni se staly jejím největším producentem na světě. * Méně než polovina studentů britských univerzit podporuje svobodu slova. Dvě pětiny pak souhlasí s cenzurou a zákazem pro vystupující, kteří zastávají odlišné názory. Možná nás ten brexit může těšit. * Reklama na alkohol by podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) neměla zobrazovat živé bytosti. Není jasné, zda je zcela sťatý člověk živá bytost. * Ministerstvo financí našlo v hospodaření Českého svazu bojovníků za svobodu se státními dotacemi za minulé tři roky chyby za 900 tisíc korun. Svaz v dotyčných letech 2016 až 2018 dostal od státu zhruba 19 milionů korun. Předseda svazu Jaroslav Vodička to odmítl komentovat.

Cizí slovo fanatismus.

Strach! Srážka Země s meteoritem, pandemie zatím neznámé smrtelné choroby, jaderné rakety v rukou šílenců, mizení rostlin i živočichů z povrchu planety, neschopnost lidské smečky rodit potomky… Nebo ztráta zaměstnání, střechy nad hlavou, rozchod s milovaným člověkem, smrt v rodině, neléčitelná nemoc…                        

Z toho všeho a z desítek dalších věcí můžeme mít strach. Každý člověk může mít žebříček svých strachů sestaven jinak. Já například se ze všeho nejvíc bojím fanatiků.

Asi si pod slovem fanatik představíte náboženského blouznivce, člena nějaké sekty. Někdo mu vymyl mozek. Jenže pak jsou i případy, kdy si ho vymyl sám.

Moderní fanatici jsou různí. Třeba ti s holou hlavou a v bombrech, řvaním oznamující, že nic než národ. Zdá se ale, že od předchozích dekád jejich záruční lhůta vypršela a policie je už honí jen kvůli nášivkám na rukávech.
Skutečný strach mám ale z těch z opačného konce, kteří chtějí změnit svět. A s tím máme my starší bohužel ty nejhorší zkušenosti.

Ti fanatici by si nikdy nepřipustili, že jejich fanatismus je zlý vůči lidem. Zásadně chtějí zařizovat věci tak, aby se lidem provádělo dobro. Ovšem dobro, jaké si představují oni. Vždyť třeba poručit větru a dešti a horku je vůči lidstvu přece láskyplné! Kdo to nepřijme, je nepřítel. Takový člověk se musí zesměšnit, odsoudit. Vyhostit ze „slušné“ společnosti. Do slovníku přistál nový pojem: dobroserové.

Po rozpadu totalit jsme zadoufali, že svět se poučil a žádný fanatismus už nepotkáme. Mýlili jsme se. Fanatismus je zpátky, ideologicky organizovaný jako žádné náboženství před ním.

Diskuse s fanatikem nemá smysl. Věří jenom své jedné naučené pravdě. Co se do ní nevejde, je nepravda, hoax, tvrzení někoho bezvýznamného nebo blbost. Jak mohou být odpůrci tak hloupí, když je všechno křišťálově jasné! Člověk s jiným názorem je [nevhodný výraz!].

Vidíme to v západní společnosti i v našich internetových diskusích. Dnes už se v demokratické společnosti nedá popravovat nebo věznit za jiné názory. Ale zesměšňovat, denunciovat, vypískat či arogantně ponižovat lze. Stejně jako pořádat štvanice nebo připravit někoho o zaměstnání. A přitom hlásat svobodu. Nový levicový světový názor. I k tomu osvobození pracujícího lidu se třeba taky dopracujeme.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Premiér Babiš si zatím nepožádal o starobní důchod. Ptejme se, z čeho bude teď žít. * Rusko vymírá, jen letos zřejmě ztratí přes 200 000 obyvatel. Vláda hovoří o katastrofě a prezident Vladimir Putin slibuje miliardy na podporu porodnosti. Zároveň ale v Moskvě plánují přilákat do země další miliony zahraničních pracantů. Třeba se pár Čechů najde. Jenže ti budou asi všichni leví. * Policie zahájila stíhání Milouše Jakeše a Lubomíra Štrougala. a exministra vnitra Vratislava Vajnara. Klade jim za vinu zneužití pravomoci v souvislosti s používáním střelných zbraní na československých hranicích. * Automobilka Audi zruší v Německu do roku 2025 na 9500 pracovních míst kvůli přechodu na výrobu elektromobilů. * Razítko na stavbu dálnice půjde získat rychleji, vláda chce vyvlastňovat pozemky jednodušším způsobem a omezí se i vliv ekologických aktivistů. * Při pomoci záchraně Prahy během Pražského povstání v květnu 1945 padlo na 300 Vlasovců. Rusko jejich zásluhy neuznává. No jasně. Varšavské povstání nechala Rudá armáda vykrvácet, i když stála na předměstí. A do Prahy přijela den potom, co už byli Němci pryč. * Třiadvacetiletý Brit Harry Evans na rybářské lodi plující u australských břehů je teprve historicky druhou známou oběťí hada jménem vlnožil velký. To jsme se zas něco dozvěděli!

Prosinec

Blíží se víkend a s ním nás navštíví i prosinec.
Západní křesťané budou postupně zapalovat svíčky na adventních věncích a budou se chystat na dvoutisícídevatenáctý příchod Krista. (Nebo dvoutisící dvacátý? Nevím, já se v tom roce nula tenkrát do Betléma nedostal, všechny lety byly dlouho dopředu vyprodané.)
Židé budou slavit Chanuku, zapalovat světla na devítiramenném svícnu, dávat si dárky a budou si připomínat 5780. výročí stvoření světa. (Vlastně asi nikdo neví, jestli se to počítá od chvíle, kdy si Bůh poprvé oblékl montérky nebo až od okamžiku, kdy Adamovi laparoskopicky vyoperoval žebro.)
Někteří muslimové budou pro větší slávu Alláha vraždit novináře nebo střílet do křesťanů a dalších nevěřících psů. Jiní muslimové, pokud se neutopí v člunu cestou do Itálie, usadí se nakonec někde v Amsterodamu, Dortmundu nebo Basileji a budou chtít zakázat vánoční strom na náměstí, protože je v rozporu s jejich vírou. Nepřátelé islámu to samozřejmě detailně properou na sociálních sítích.
Co udělají pravoslavní, neví nikdo. Ale zdá se, že i tam na Východě bude zima, protože v Donbasu už se tolik nestřílí, ale víc se kutá uhlí.

Kocourkovské exhalace

Občas se mi zdá, že někde uprostřed Belgie je město Kocourkov, kde jeho radní, nebo chcete-li komisaři, vymýšlejí kraviny a z nějakého neznámého důvodu je vnucují širokému okolí.

Já vím, v krajině je plno malých Kocourkovů, které vymýšlejí kraviny rovněž, a když se obyvatelstvo bouří, tvrdí, že to je příkaz shora, z toho velkého Kocourkova.

Ovšem i ten velký Kocourkov má pomazánkové máslo na hlavě. Před časem tam vymysleli už asi patnáctou směrnici, kolik takové osobní auto smí ze svého výfuku vyfoukat zplodin, česky exhalací. Nad tou poslední směrnicí vrtěli hlavou všichni, co spalovacím motorům rozumějí. Vypadlo z nich, že to se nedá splnit v žádném případě, že to odporuje fyzikálním zákonům. Ale v tom městě uprostřed Belgie vědí, že politické zákony a směrnice jsou nad těmi fyzikálními a přes to nejede vlak. Ale aby ukázali vlídnou tvář, nabídli výrobcům automobilů návrh: elektromobily neprodukují exhalace žádné (pro nezasvěcené elektromobily jsou poháněny třením liščího ohonu o ebonitovou tyč), takže když budete vyrábět elektromobily, tak můžete dělat i ta vaše špinavá auta. Pak se to zprůměruje, ty exhalace, abyste se vešli do té naší směrnice.

Ona ta ekologie už dávno vědeckým oborem, není starostí o planetu, o životní prostředí, dobrý život ve vzduchu, u země i na vodě. Ona ta ekologie už je jen a jen politikum, mocenský nástroj. A nedivme se, že taky něčí skvělý byznys. Ale ta Evropská unie je pořád dobrá myšlenka. Jen by to asi chtělo jiné radní.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * BIS sděluje: Aktivita rozvědek Číny a Ruska v Česku se zvyšuje. * Ekologická zpráva z Babišových novin: „Od ledna 2020 podraží stlačený zemní plyn (CNG), díky zvýšení spotřební daně téměř na dvojnásobek. Stát se tak snaží podpořit používání zemního plynu místo konvenčních ropných paliv.“ *  Ze Slovenska: Slepou ženu srazilo na přechodu auto. Podle policie se zavinila nehodu sama, protože se pořádně nerozhlédla. * Hlavní město České republiky Praha se umístila na 13. místě ze 113 světových měst v žebříčku kvality života. Londýn je na 33. místě, Nev York 38., Moskva 59. * Pohled do Vatikánu: papež František má hodně komunistické názory a chce zavést ekologický hřích. Ale třeba je to jen hoax od Belzebuba. * V Malajsii zesnul poslední nosorožec sumaterský. Podlehl rakovině.

Natírání Karla Marxe na zeleno.

Neslavnější tuzemská akce ekologického hnutí je příběh, jak se členové hnutí namazali vteřinovým lepidlem a zalehli na magistrálu. Policisté je v zájmu obnovení provozu museli odstraňovat z vozovky pomocí ředidla.

Za poměrně krátké období ve srovnání s existencí planety Země, se tato planeta oteplila. Zatím to nevypadá nijak dramaticky, ale stihli jsme si všimnout, že jsme v nedávné minulosti udělali spoustu chyb. Rozorali jsme meze, meliorovali vlhko, narovnali koryta řek, betonovali nádvoří, pěstujeme plantáže řepky a necháváme lesní monokultury sežrat broukem. Teď začínáme ty chyby klopotně napravovat. Tolik praktická stránka problému.

Dá se to ovšem i zpolitizovat. Valí se na nás jeden klimatický summit za druhým v exotických koutech světa. Kjótský protokol střídá dohoda z Paříže. Greta Thurnbergová nás kárá naštvaným hlasem. A školáci v pátek vyrážejí místo do školy na náměstí protestovat proti klimatu.

Možná to všechno stále nestačí nebo nejsou ty hlasy dost hlasité. Tak se vynořilo hnutí Extinction Rebellion (XR). To už na nás nebude tak mírné, protože za klima bude bojovat. Kusé zprávy hovoří o řadě tvrdých protestů v mnohých zemích. Z médií nám zatím probleskují snímky červenofialových maškar v pohřebním průvodu. Hnutí se už propracovalo do Česka, ale tady to zatím místo rozsévání strachu vypadá zábavně. Neslavnější tuzemská akce je příběh, jak se členové hnutí namazali vteřinovým lepidlem a zalehli na magistrálu před Národním muzeem. Policisté je v zájmu obnovení provozu museli odstraňovat z vozovky pomocí ředidla.

Víc než jejich sporadické akce ovšem zaujmou jejich proklamované cíle. Hnutí předkládá vládám tři požadavky – vyhlásit stav klimatické nouze, dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2025 a sestavit komisi pro demokratickou kontrolu vládních kroků v otázce klimatické krize z občanů losovaných nebo jaksi jinak náhodně vybíraných. Klimatické nouze už jsme dosáhli v Praze 7. Bezuhlíkatý rok 2025 je technologicky nesmyslný a nedá se stihnout. A ta komise…

Hnutí vyhlašuje boj za radikální změnu systému. Staví se proti parlamentní demokracii a kapitalismu, proti majetkové nerovnosti. Zelení a rudí zároveň. V zemi, kde jsme čtyřicet let prožívali reálný socialismus, ale asi moc úrodné půdy pro své záměry nenajdou.

Fauly se pískat musí.

Z jubilejního víkendu jsem si odnášel – tak jako zřejmě většina zúčastněných – skvělé pocity. Sdílená radost, souznění i probouzení občanské společnosti. Podobné reakce vládly i internetem. Pak zazněl na síti podivný tón a začal to nadšení a odhodlání zamlžovat. Pískalo se na Václava Klause mladšího! Přišel s kytkou, dítětem, kamerou a houfcem příznivců, kteří mu rozráželi cestu. Pískot byl opravdu silný, mnohohlasý.

Že se taková věc nelíbí fanouškům Trikolory a jim podobným, neudivuje a je to vlastně v pořádku. A oni by jistě naopak hvízdali kdykoliv na kohokoliv, na koho jim vůdce ukáže.

Zvláštní bylo, že se hvízdání nelíbilo některým lidem z opačného břehu. Nikoliv ta zřetelná provokace VKml, s kytkou k oné myšlence Listopadu, na kterou jinak útočí a znevažuje, kudy chodí. Ale to, že lidé nesouhlasně pískali. Byly to jednotlivé hlasy „kritiků“, ale následné diskuse na Facebooku přetékaly.

Cítil jsem v těch hlasech přesvědčení o vlastní morální nadřazenosti. Nikdo z nich vůdce Trikolory nehájil, ale vyjádřený nesouhlas jim vadí. Přítomní lidé v epicentru dění podle nich zřejmě měli mlčet. Jenže kdo mlčí, souhlasí. A s tím máme v české historii s českými povahami poměrně dost zkušeností.

Neděle na Národní třídě rozhodně nebyla pietním aktem, jak naznačovali tihle morální nadřazenci. Byla to oslava i demonstrace. A hvízdat a skandovat na demonstraci na něco, co se mi nelíbí, je velmi na místě. Na rozdíl od většiny světa nerozbíjíme výlohy, nezapalujeme auta. Ale není důvod chovat se jako slečny z penzionátu.

 Politika má mnohem blíž k fotbalu než ke koncertu komorního kvarteta. A stejně jako v kopané se fauly pískat musí. Tahle akce VKml nebyla jeho faulem prvním ani posledním. A je dobře, že ten faul byl na místě odpískán.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Protiimigrační strana Švédští demokraté předstihla v nejnovějším průzkumu veřejného mínění sociální demokraty a stala se poprvé v historii nejpopulárnějším politickým uskupením ve Švédsku. * Zahraniční firmy jako Google nebo Facebook podnikající na českém území by měly od příštího roku platit digitální daň. V pondělí o tom rozhodla vláda. Daň by měla být až ve výši sedmi procent a do rozpočtu přinese až pět miliard korun. * Premiér Andrej Babiš (ANO) před listopadem 1989 netušil, že k tomu, aby člověk mohl vycestovat mimo spřátelené socialistické země, byla potřeba výjezdní doložka. Premiérovi, který tehdy pracoval v podniku zahraničního obchodu, to prý nikdo neřekl. * Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásí na začátku prosince dotační výzvu na podporu elektromobilů. Podnikům chce rozdělit 50 milionů korun. Prodej nových elektromobilů letos do října stoupl na rekordních 649 aut.

Wabi

S Wabi Ryvolou jsme se znali, věděli o sobě a trochu se míjeli. Až jednou jsem se přišel zeptat za naši kapelu, jak to bude s Portou v roce 1971, že se chcem přihlásit (Wabi jako tehdejší funkcionář Tábornický unie měl podobný věci na starosti). Portu v Ústí zakázali, sdělil mi tónem, jako kdyby říkal, že vlak ve 13:30 kvůli výluce na trati nepřijede. Trochu mi trvalo, než jsem si to přehrabal; mně do tý doby ještě nic nezakázali (později dost jo). Tak tu Portu uděláme někde jinde, řekl jsem barvou hlasu, jakože když ten vlak nejede, půjdeme na stop. Ty seš pořádnej cvok, nominoval mě na pozdější Zlatou Portu. A přidal se. Dokonce tak, že se mnou objížděl ve starým autě všechny štace, kde by se ta Porta mohla konat. Tiše trpěl mým řidičským neumětelstvím – já měl to auto měsíc a předtím jsem jezdil akorát v tanku.

Kniha Průlety folkovou pamětí, strana 187. Vydalo nakladatelství Galén. Pokud byste ji chtěli někomu darovat nebo vám samotným chybí v knihovně, napište na jupp@folkcountry.cz.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Od prvního prosince přecházíme na nový satelitní provoz mýta. Jeho správci odhadují, že od začátku se na hraničních přechodech budou tvořit až čtyřicetikilometrové kolony kamionů. Většina dopravců si zatím nevyzvedla chytrou krabičku. Ministerstvo dopravy zřídilo krizový štáb. * Přibližně 400 tisíc pracovních míst ubude do roku 2030 v Česku kvůli digitalizaci, robotizaci a sdílené ekonomice. * Do roku 2030 by měla být dobudována vysokorychlostní trať mezi Prahou a Bratislavou. Spojení mezi oběma městy by se tak mělo zkrátit o 30 minut. Fakt! * Pražský magistrát vyčerpá zhruba do dvou a půl roku všechny kombinace čísel a písmen na registračních značkách na osobní vozidla. V hlavním městě je registrováno 1 224 000 osobních vozidel a 750 elektromobilů.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Podruhé jsme úplně zaplnili Letenskou pláň. Není co dodat. * Andrej Babiš se přiznal, že nebyl tak statečný jako někdejší prezident Václav Havel. Také oznámil, že byl členem KSČ a není na to dnes pyšný. To jsou překvapivá zjištění. * Porevoluční systém je ve srovnání s tím předlistopadovým lepší podle 64 procent obyvatel. Od posledního měření v roce 2016 tak podíl příznivců stoupl o čtrnáct procent. Podíl těch, kterým přijde současný režim horší, za tu dobu klesl o osm procent a je nyní nejnižší od roku 1992. Vyjádřilo se tak 18 procent dotázaných. * Jak snadno a rychle dobít elektromobil, vyzkoušeli nadšenci v USA. Zapřáhli ho na laně za jiné auto a táhli ho několik kilometrů. Motor elektroauta fungoval jako generátor a dobíjel baterie.

Na volebních průzkumech je nejzajímavější statistická chyba.

Fascinuje mě pokaždé, jakou vážnou pozornost politici, novináři i lidé kolem věnují zveřejněným volebním průzkumům. Výsledky se k nám dostávají několikrát měsíčně podle toho, jak roste počet výzkumných agentur.

Jejich výzkumy se liší použitými statistickými metodami, velikostí vzorku dotazovaných a jeho strukturou. A samozřejmě také tím, kdo výzkum zadává a co chce vědět.

I výsledky se liší. Někdy přiměřeně, jindy značně. Ze všeho nejspolehlivější je fakt, že všechny ty prognózy a žebříčky se dramaticky míjí s tím, jak potom skutečně dopadnou volby.  Přesto jsou všichni zainteresovaní přilepeni k obrazovkám, hodnotí a rozebírají ta čísla. Příznivci se radují, když jejich strana dosáhne 5,5 %, nebo smutní, když má čtyři a půl. Horší ovšem je, když si volič přečte těch 4,5 % a rozhodne se stranu nevolit, protože by jeho hlas mohl spadnout do kanálu. A pak si drbe hlavu, když ve skutečných volbách strana sáhne na procent jedenáct.

Kromě této tzv. náhodné, výběrové nebo také statistické chyby ale existuje i nenáhodná chyba, která odráží zejména skutečnost, že respondenti dotazníkového šetření nejsou vybráni zcela náhodně, ne všichni potenciální respondenti jsou tazateli zastiženi, jsou ochotni odpovědět, a také ne všichni odpoví pravdivě. A že by se snaživí průzkumníci někdy pokoušeli přiblížit výsledky přání zadavatele průzkumu?

V součtu chyb se může 30 % výsledek pohybovat v rozmezí 22-38 %. Podobně v sumě těch chyb se může pětiprocentní výsledek pohybovat v rozmezí 2-8 %. To si raději udělejte průzkum mezi známými. Ale ti vám to nejspíš neřeknou. Nebudou riskovat, že byste si je pak vymazali z přátel.