Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Za čtvrtek přibylo 3130 nakažených. Epidemiologové odhadují, že do konce roku jich u nás bude tři a půl milionu. Můžeme jen tipovat, jak budou v té době probíhat spory mezi odpůrci a zastánci roušek. * Členové vlády by neměli jezdit na kole. Ministr Plaga z něj spadl a musí na operaci. Snad to české školství přežije. * Jednorázové roušky, bychom si měnit pětkrát denně. Ale ochránci přírody protestuji. Roušky znamenají ránu pro životní prostředí. Jejich recyklace je totiž nemožná. * Hygiena nestíhá. Přetížené nebo nekompetentní hygienické stanice. Od teď budou testovací laboratoře s pozitivně testovanými komunikovat přímo. * Huawei v Česku nezískal bezpečnostní prověrku. K budování 5G sítí ji ale nepotřebuje. * Covid doputoval i na Pražský hrad. Informace by neměla vzbuzovat přílišná očekávání. * Stát nařídil, že stát na akcích může maximálně deset lidí. Všichni ostatní budou sedět.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Jako vyvrcholení letošního největšího sucha za posledních pět set let bylo letošní léto nejdeštivější za posledních deset let. V průměru spadlo na území Česka 322 milimetrů srážek. Zároveň bylo léto chladnější než předchozí tři roky. Pravidelné hlášky novinářů, že „letošní červenec byl nejteplejší od začátku měření“ možná načas odložíme. * Po Spojených arabských emirátech navázal Izrael diplomatické styky i s Bahrajnem. * Domácí výrobci roušek a respirátorů v současnosti vyrábí takové množství těchto ochranných pomůcek, že už je Česká republika soběstačná a nemusíme se klanět před letadly z Číny. Možná to bude i tím, že roušky dodává na trh i nová firma podnikatele Prymuly.

Zvíci.

Tuším, že většina Čechů se se slovem zvíci ve svém životě vůbec nepotkala. Proč taky, když je skoro na konci posledního dílu Slovníku spisovného jazyka českého. Dostat se na závěr čtyř tisíc stran této publikace je velké sousto i pro vášnivé čtenáře slovníků.

Zvíci je nástroj k porovnání velikosti něčeho neznámého s velikostí něčeho známého. Například: „Byl to otvor zvíci jezevcovy nory.“ Všichni víme, jak vypadá a jak je velký vstup do jezevcovy nory. Ten, kdo to neví, si to může vygůglovat. Třeba já to vím velmi přesně, protože v mladém věku jsem šťoural v jezevčí noře klacíkem a domácí pán na mě zle vystartoval.

Nebo: „Hleděl na mě dinosaurus zvíci dvou nákladních automobilů.“ Není to vina slova zvíci, že si můžeme představit dvě Avie nebo dva kamiony brázdící americkou Highway 61. Ovšem v obou případech budete vědět, že tvor na mě hledící byl důvodem, abych vzal nohy na ramena.

Slovo zvíci upadá pomalu do zapomnění tím, jak dokážeme lépe odhadnout délkové míry: „Ten dinoš, co na mě čučel, měl od hlavy k ocasu nějakých třicet metrů.“  Tedy zvíci jedné tramvajové soupravy.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Hnutí ANO jde do voleb s heslem „Ukázaná platí“. Tušíte někdo, co by to tak asi mohlo znamenat? Snad to nebude nic lascivního. * Zdá se, že chytrá karanténa bude potichu odpískána. Hygienici nestíhají trasovat a budou to napříště dělat jen u závažných případů. Pokud jste se setkali s nakaženým a nemáte příznaky, nebudete muset do karantény. Prvním pokusným králíkem této nové metody se stal Andrej Babiš. * Žárovku podle demokratického kandidáta na amerického prezidenta Joea Bidena nevynalezl běloch Thomas Alva Edison, nýbrž černoch. Prohlásil to při návštěvě Wisconsinu a zároveň zkritizoval výuku historie na školách. * Francouzský senior se pokoušel zabít mouchu. Elektrická plácačka vyvolala explozi plynu. * Nejdůležitější zprávu včerejška připomněl Jiří: Do policejního auta vlezla koza a sežrala část soudních obsílek, které zrovna rozváželo. Policistka se ji pokoušela z auta vyhnat, ale koza ji potrkala. Goat Lives Matter! 

Náš vrchní velitel

Po druhé volbě se vedly na síti nesmyslně mimoběžné debaty. „Zeman není můj prezident!“, hlásili jedni. „Ale je“, odpovídali druzí. Emoce a dodržování pravidel.

Měsíce plynuly a dnes se ukazuje, že Miloš Zeman je z celé hradní party ten méně důležitý. Jeho někdejší sarkasmy se změnily v nerudnost. Je nadhraničně mstivý, nejmenuje profesory ani generály, co se mu nelíbí. Zkouší, kam až se dá ohnout právo. Peroutkovi se neomluví a neomluví a skončí to (správně) tak, že za jeho pohrdání rozhodnutími soudů zaplatí daňoví poplatníci.

Dnes se dialog na síti vede jinak. „Jaktože se prezident už po několikáté nevyjádřil k jednadvacátému srpnu?“ „Zaplaťbůh, že se nevyjádřil, to by bylo zase ostudy.“ „Nebude zvát na schůzky druhého nejvyššího ústavního činitele.“ „Vystrčil aspoň nebude muset poslouchat jeho bláboly.“

Jsme v situaci, kdy máme-nemáme prezidenta. Zmizel z očí. Uklidil se nebo byl uklizen na zámek a nelze poznat, jestli je na dovolené nebo v pracovním procesu. I z těch Lán víme víc o rozkrádání dřeva než co prezident.

Zmizel i ze zahraniční scény. Kde jsou ty doby, kdy před fotoaparátem exceluje skupina sebevědomých evropských premiérů a úplně na okraji na židli zhroucená postava spícího starce. Dnes už nejezdí vůbec nikam.

Každý se ve stáří potká se svým životem. Cigarety, tuny bůčku a hektolitry becherovky a slivovice zdraví, nejenom fyzické, porazí. A ještě víc odjakživa negativní vztah k lidem, k jejich práci a názorům.

Zůstaňme tedy u toho, že je a zůstane neviditelný. Škody vzniklé nejmenováním profesorů jsou trapné, ale ve srovnání s protikorupční rétorikou a superkorupční praxí premiéra a vlády jsou marginální.
Přestáváme si být jisti, že potřebujeme nějakého prezidenta. Věnce může klást klidně i druhý nebo třetí ústavní činitel. No jo, ale…vrchní velitel branné moci. Vlastně nevím, jestli Češi, kteří nebojovali s nikým už skoro šest set let, takovou funkci k něčemu potřebují.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Babiš seděl daleko od nakažené hlavní hygieničky, měli tam mikrofon a vysoké stropy. * Nejvyšší soud rozhodl, že stát se zatím za Zemana omlouvat nemusí, prý aby tím “ministerstvu financí nevznikla újma”. Vítejte v Absurdistánu. * To se vám může někdy hodit: podle § 11 zákona č. 273/2008. Sb. si můžete policisty při jejich akci beztrestně nahrávat. * Peníze pro nezaměstnané docházejí. Ministryně Maláčová žádá o posílení svého rozpočtu kvůli vyšším výdajům na podpory v nezaměstnanosti. Požaduje z vládní rozpočtové rezervy 3,65 miliardy korun. A líp už bylo! * Osvobozující rozsudek slovenského soudu v případu Kuciakovy vraždy je mimořádně podivný. * V nových dílech seriálu Star Trek bude posádka doplněna o osoby genderově nebinární a o transsexuály. * Neslavně skončila pro italský pár z Benátek výprava na konec světa. Chtěli si empiricky ověřit svou víru, že je Země placatá, tím, že doplují na ostrov Lampedusa, který považovali za konec světa. Na moři se však ztratili, a nakonec skončili na jiném, téměř 400 kilometrů vzdáleném ostrově.

Čudlík

Někdy mám chuť vytrhnout kabel ze zásuvky a úplně se odpojit od internetu. A to nejen proto, že je to žrout času. A taky nejen proto, že skóre internetových informací je v relaci pravda:lež asi tak 1:3,5 v neprospěch pravdy. Ostatně kdo hodně přemýšlí, tak ta zrnka nepravd celkem rychle najde. Nejhorší je reklama. Ona je totiž adresná. V televizi nebo v novinách nabízejí auta za půldruhého mega jak lidu zazobanému, tak téměř bezdomovcům. Internet nabídne přesně to, co potřebujete nebo co by se vám zrovna hodilo. Někdy si myslím, že zná moje rodinné poměry, čistý měsíční příjem, ví kolik mám dioptrií a že sbírám mapy všeho druhu. 
Na druhou stranu musím přiznat, že na síti se dá najít spousta legrace a zábavy. A také můžete tohle spojení využívat k praktickým věcem. Hodí se, když něco sháníte. Pro lidi jako já, co bydlí celý rok na chalupě v lese, k nezaplacení.
To se vám třeba ulomí takový čudlíček u domovní vodárny čili česky u Darlingu.  A jste bez vody.  Normální muž se nemusí mýt sedm dní. Ale kafe z něčeho udělat musíte. Přitom jde o banalitu: vyšroubovat, utěsnit (po našem zapakovat), našroubovat. Celou vodárnu vám prodají v okresním městě. Samotný čudlíček až ve specializovaném kšeftu ve Valašském Meziříčí. Brr!
Ale máme internet. Vygůglit, vybrat ten pravý, vybrat zásilkový obchod, objednat, zaplatit, emailem dostat potvrzení, tři dny číst emaily, kde zrovna váš čudlíček sviští správným směrem. Už ho máte v ruce, napakujete a rovnou se můžete jít sprchovat. Pak už jen v návalu radosti odpovědět dodavateli, že všechno úplně fajn.
Druhý den si čtete na internetu o situaci v Bělorusku. A prsk – mezi odstavci je reklama na váš čudlíček. Spokojeně zamumláte, už ho mám. Přepnete na počasí a tam nabídka na řadu podobných čudlíčků. Počet obyvatel New Yorku: sada čudlíčků ve slušivém balení. A s jídlem roste chuť. Zjišťujete, jak moc se přestala prodávat auta v časech koronakrize: kompletní čerpadlo, a nakonec celý darling. Takhle to běhá tak měsíc, dva. Chtěli byste napsat panu Internetovi, ať toho nechá, že už ten čudlík máte. Jenže žádný pan Internet neexistuje, respektive nikdo ho neviděl, nikdo s ním nemluvil. Je to trochu podobné jako s bohem. Jenže žádný bůh vám nenabízí čudlíky.

Plytká diskuse

Nedávný výrok ministryně Maláčové velmi přesně symbolizuje uvažování i aktivity současné vlády. „Strašně mě unavuje otázka, jestli si to můžeme dovolit a kde na to vezmeme. To je podle mě taková hloupá, plytká diskuse“.

Už od dob premiéra Špidly všichni socani vědí, že „zdroje jsou“. Nikdo sice ty zdroje neviděl, ale představitelé ČSSD pevně věří, že někde být musí. Ve vzduchu povlává heslo „Po nás potopa!“

O tom, že levičáctvo dělá všechno proto, aby se udrželo nad hladinou, nemůže být sporu. Že si Maláčová (v duelu s Babišem) vybrala důchodce, je logické. Jsou opotřebovaní, uondaní a z části jednodušší (vůbec ne všichni, taky jsem v důchodu). V převážné většině nejsou blbí. Jasně, pět táců nenajdete na chodníku, ale volit kvůli tomu vládní strany nebudou.

Nemyslím, že by v krajích nějak výrazně bodovali socani a aňáci, tam se hraje o lidi, nikoliv o strany. A boj o senát vládní strany už asi dopředu vzdaly.

Tolik k volebním dárkům. Vedeme řeč, že se tahle a další pozlátka hezky vyštosují do výše. A že to budou platit naši vnuci atd. Napadá mě ošklivá myšlenka. Že mnohým našim důchodcům jsou jejich potomci lhostejní. Že bližší košile než plínky pro potomky. Nebudu to generalizovat, ale pár takových znám. Po nás potopa! Jak se z vlády volá, tak se zdola ozývá.
Jenže ono je to ještě trochu jinak. Nemá smysl čučet do křišťálové koule a odhadovat, co potká naše pravnuky a další příbuzné, které už nebudeme mít možnost poznat. On ten malér přijde mnohem dřív a dožije se ho většina z nás včetně těch nejstarších. Splácet ty úroky za dnes plnými hrstmi rozdávané penízky bude hodně bolet. A patrně přestane platit věta, kterou jsme si hýčkali až do letošního února – „Nikdy jsme se neměli tak dobře, jako teď.“
No nic, necháme se překvapit.  Covid necovid, k volbám půjdeme. Třeba nás napadne nevolit ty, které vůbec nezajímá, kde na to všechno vezmeme.

VĚDĚLI JSTE, ŽE

nejvyšší na Zemi naměřená teplota je 56.7 °C, která byla naměřena v roce 1913 v Údolí smrti v Kalifornii. Nejnižší teplota určená pozemním měřením, −89.2 °C, byla naměřená 21. června 1983 na Sovětské polární stanici Vostok v Antarktidě. Rozdíl činí 145.9 °C. Američané to ovšem jistě měřili ve stupních Fahrenheita. Kde by se vám líbilo víc?

VĚDĚLI JSTE, ŽE


Československá republika vstoupila 9. prosince 1941 na základě rozhodnutí československé exilové vlády v Londýně do válečného stavu s Japonskem? Válečný stav mezi Československou republikou a Japonskem se ukončil dnem 8. května 1957. Mezi těmito dvěma daty nedošlo mezi ČSR a Japonskem k žádné rozsáhlejší válečné akci na pevnině nebo na moři.
Ovšem ve stejné době Slovenský stát vyhlásil válku USA. Válečné strany v Pacifiku, tedy USA a Japonsko musely být z této situace poměrně dost zmateny.
Netušíte někdo, jestli válka mezi USA a Slovenským státem dosud probíhá?

VĚDĚLI JSTE, ŽE


za reklamu se v Česku se v minulém roce vydal celkem 119 miliard a že toto číslo každým rokem roste. Znamená to, že jen pro oslovení vaší osoby bylo utraceno 12 000 Kč. To vás může potěšit, ovšem jen do chvíle, než si uvědomíte, že těch dvanáct litrů jste zaplatili v ceně zboží, které jste nakoupili.

Jsme trochu usmajlení

Bylo to tak dávno, že ani já to nepamatuji. Starověké civilizace byly dost rozvinuté, ale potřebovaly něco k dorozumívání. Mluvit lidé uměli už dávno a každá nová věc, kterou přinášel pokrok, dostala nové jméno. Jenže řeči se vedou a druhý den už si nepamatujete nic. I vzniklo písmo.

První písmo bylo obrázkové. Můžete si ho všimnout u starých Egypťanů nebo u Aztéků. Jedno písmeno byl pták, jiné lev, další prase a třeba had. Jenže než jste namalovali ptáka coby P, zabralo to moře času. Tak se to zjednodušovalo a z ptáka bylo už jen pár čar. Přišly hliněné tabulky, papyrusové svitky, iluminované misály a kancionály, Gutenberg a nakonec počítače.

Písmena umíme dřív, než jdeme do školy a pak už se jenom zdokonalujeme až k úplnému uzdokonalení. Čteme rychleji, ale toho k přečtení je čím dál víc, hrozí, že budeme zasypáni lavinou informací a taky pořád víc světu něco sdělujeme o sobě. Ten fofr se nedá ustát, a tak pátráme po zjednodušení. Kdepak bychom se zdržovali větou „To mě opravdu pobavilo“. Napíšeme dvojtečku, pomlčku a závorku a máme to. Všichni najednou vědí, že je legrace. Narodil se smajlík. Textové editory a internetové programy nám jdou naproti a naše tři znaky převedou na usmívající se obrázek. A přidají banku příbuzných obrázků, které se mračí, pláčou nebo zatleskají. Je na nás – jediným klikem vložit.

Nemusíme vymýšlet nějaké formulace a myšlenky, úplně stačí, když víme, kam hrábnout. Už si nepíšeme, obrázkujeme si. To obrázkové písmo ze starověku se nám obloukem vrátilo. Máte narozeniny a váš Facebook je najednou zaplaven obrázky květin a piva, případně rumu. Týká se to všech genderů, ale zdá se, že ženy jsou v obrázkovém vyjadřování schopnější. Kdykoliv se někomu (některé) vztahově zadaří, obsypou to nekonečným množstvím srdíček, dortíků, hvězdiček a kvítků. Výhodou obrázků je, že ze sdělení zmizí záplava gramatických chyb.

Vlastně už nepíšeme a ani moc nesdělujeme. Posíláme si obrázky. Časem už nebude nutné psát, budeme si posílat věty zvukové. Namluvené. Jenže to znamená ty věty formulovat, brr! Tak raději vymyslíme nějaké zvukové smajlíky a bude.

Věřte jen tomu, co si změříte sami.

Červenec bývá většinou nejteplejším měsícem roku, a to zcela nezávisle na globálním oteplování.

Že byl červenec teplý, většinou pocítíte na vlastní kůži a informace v mediích o jeho teplosti vám to jen potvrdí. Složitější je, když chcete vědět, jak moc byl teplý. A už vůbec největší šarádou se stává otázka, jak moc byl nejteplejší.

Letošní červenec ovšem zklamal na celé čáře. Byl studený a deštivý, čemuž jsme už odvykli. Vědci, media i smrtelníci byli zaskočeni. Na pomyslném grafu červenců, plynule se zvedající rok od roku, najednou zeje zub. Nestoupavost teplot nás zmátla. Jistě nám to dotyční vysvětlí, až si to sami srovnají v kebuli.

My se zatím musíme spokojit s červencem 2019. Přesněji řečeno s tím, co nám zbylo z tehdejších novinových titulků. Různá media si dokázala s touto informací tvůrčím způsobem poradit. My, co máme s mediálním světem co do činění, víme, že červenec je také časem dozrávání okurek, což nějakým dosud nevysvětleným způsobem ovlivňuje i naši letní informovanost.
Mnohý čtenář se teď vyděsí: když nás media takhle rozmanitě informují o červenci, jaké to asi musí být v oblastech politiky, ekonomiky či dokonce kultury. Nenechme se děsit pestrostí téže zprávy v různých mediích. Pokud vám skutečně jde o to dobrat se relativně pravdivých fakt, zapněte Google. Tam vyhledejte všechny zprávy, co jich o události na vás vyskočí, a pak z nich udělejte průměr.

Jako jsem to udělal loni já ve věci července:


iDNES: Letošní červenec byl v Česku desátý nejteplejší od roku 1961.
Hospodářské noviny: Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření, uvedli vědci.
Novinky.cz: Červenec byl na Zemi nejteplejší měsíc v historii měření, ukázala satelitní data.
Pražský patriot: Červenec byl v Praze mimořádně teplý, zdaleka ne nejteplejší.
E15.cz: Plzeň zažívá nejteplejší červenec za posledních čtyřicet let.
Globe24.cz: Česko má za sebou třinácté nejteplejší léto. Nejhorší byl červenec.
Prima Zoom: Letošní červenec byl podle evropských vědců nejteplejším měsícem v historii měření na Zemi.
Lidovky.cz: Letošní červenec byl třetí nejteplejší za posledních 55 let.
Haló noviny: Letošní červenec v ČR byl desátý nejteplejší od roku 1961, od kdy se počítají republikové teplotní průměry.
Aktuálně.cz: V Klementinu naměřili v červenci nejvíc od roku 1775.
Informační web Českého hydrometeologického ústavu: Jedná se o 7. nejteplejší červenec na území ČR od roku 1961.

O hudbě, kultuře, společnosti i hovadinách